TMB motovýlety
MONTENEGRO podzim 2021
1.den 266 km
Podzimní cesta do Montenegra začíná dopoledne u čerpací stanice v Javořické vrchovině za Novou Bystřicí 21.9.2021. Až na jednoho jezdce se tu všichni včas potkáváme. Vyjíždíme vstříc očekávaným zážitkům. Po překonání úvodní celkem nezajímavé části první etapy vjíždíme za Zwettlem do pohoří Wachau a v Ybbsu překračujeme Dunaj. Po pár kilometrech a krátkém obědě už vjíždíme do Turnitzerských Alp a dál do Gutensteinerských Alp, tam nás čeká káva na Kalte Kuchl známé místo motorkářů. Cesta podél řeky Schwarzy je příjemné zatáčení a kochání se krajinou. Vjíždíme do pohoří Schneeberg a po něm už je to kousek na Semmering, kde nás čeká přivítání paní Katalinou a Tomášem. Úvodní pivko a drink na shledání musí být. Po několika hodinách nás dojíždí i poslední člen výpravy, který bohužel musel jednoho z nás řešit po cestě ten pro technickou závadu výlet nechtěně vzdal. Posezení u jéégra a dlouhé povídání bylo neodvratné. Se slovy „už“ jdeme spát, protože ráno vyjíždíme.
2.den 357 km
Mlhavé ráno a docela zima nás jen tak neodradí. Bohatá snídaně a už balit. Vyjíždíme trošku za mokra, ale předpověď dál je dobrá. Nejprve musí jeden z nás natankovat, protože pravidlo, když všichni tak všichni se ještě neujalo. První kopce nás čekají ve Fischbacherských Alpách 1782 m nad mořem. Objíždíme Graz dolnorakouskými vinicemi. Za městečkem Leibnitz vjíždíme do pohraničí Rakouska se Slovinskem. Oblíbený přechod v Jurij nezklamal a projeli jsme bez zastavení. Úzká cestička do Mariboru nás dovedla až ke „Staré trtě“ Stara trta je nejstarší stále plodící keř vinné révy na světě. Roste na jižním průčelí domu v Mariboru, ve Vojašniški ulici číslo 8, po němž se pne ve dvou 15 metrů dlouhých ramenech. Průměr kmene je 25 cm. V roce 2004 vědci určili stáří keře na 440 let a díky tomu byla zapsána i do Guinnessovy knihy rekordů. Cestou dál nás doprovází řeka Drava až na Chorvatské hranice. Tady malá kontrola dechu 😊 a jedem. Cestu do Čažmy dáme kousek po dálnici, protože zdejší komunikace jsou nudné a k vidění tu nic není. Z Čažmy už je to kousek do cíle čímž je kamarádovo Etno Kezele. Danilo Kezele je vždy dobře naladěn a jeho personál je úžasný. Následují nepřekvapující hody a opravdu samá dobrota. Po úžasné noci opět bohatá snídaně, kterou nejde ani náhodou sníst. Oči by jedli, ale už to opravdu nejde. Focení s celým ansámblem je povinnost… a jedem.
3.den 305 km
Po vydatné snídani za sluníčka, vyrážíme dál. Dnes zrychlený přesun na hranice ve Slavonski Brod, další cesta vede před Derventu a dál na připravený oběd v Etno selo Kotromaničevo. Royal Village Kotromaničevo se nachází na břehu řeky Veličanka a vaří tu samé místní speciality a naše motovýlety se tu zastavují celkem pravidelně i pro přátelskou atmosféru místních obyvatel. Odtud dobře najedeni a napojeni jedeme přes Maglaj, kde míjíme Pevnost Maglaj ta je jedním z větších a silnějších opevnění v údolí řeky Bosny. My, ale směřujeme na Pevnost Vranduk, která byla postavena na konci 14. století ve farnosti Brod, jedné ze 7 farností středověké Bosny. Bylo to banské město a poté královské město. Jméno Vranduk bylo poprvé zmíněno v roce 1410. V okolí Vranduku se rozvinul systém obranných staveb a uvnitř těchto hradeb menší osada Sotto Vranduch. Vyjíždíme koňskou cestou až pod hradby a zde parkujeme své koně. Tady při prohlídce hradu i střílíme z luku a podepisujeme návštěvní knihu, kde první záznam motovýletů je již 5 let starý. Nyní je to kousek do cíle. Město Zenica je naším dnešním cílem. Ubytování na břehu řeky Bosny a vysutá terasa hotelu Dubrovník, dodávají při našem odpoledním i večerním posezení možnost zavnímat Bosenskou atmosféru tak jak jsme očekávali.
4.den 346 Km
Ráno bylo po večerním sezení ospalé a mlhavé, ale nevadí jedem. Z města Zenica nás čeká jen pár kilometrů po dálnici do mystického místa Bosenských pyramid ve Visoku. Pyramidy nevidíme, protože krajina je mlze a vidět není ani jedna. Návštěva v ranních hodinách byla bez kafe, protože tam ještě nevěděli, že je den a bylo prázdno a zavřeno. Prohlídka z venku však stačila. Můj výklad nejspíše také. „Trošku si pospíšíme“ pobízím ostatní, čeká nás krásný zážitek v odpoledních hodinách. Po projetí městečkem Brod a přes řeku Drinu. Jen pro info. Soutok černohorských řek Tara a Piva na Ščepan Polje vytváří řeku Drinu. V Bosně a Hercegovině je větší než řeka Sáva. Drina se svým tokem asi 340 km prochází mnoha místy v Bosně a Hercegovině. V dolním Podrinje tvoří Drina hranici mezi Bosnou a Hercegovinou a Srbskem. Drina se vlévá do Sávy u Srijemské Rače. Výškový rozdíl mezi Šćepan Polje a soutokem Driny a Sávy je asi 358 metrů. Řeka má také lidové jméno Zelenka. Na hranice je to tak trošku opruz a ofroad, ale dáváme to bez potíží, vzhledem k ražení motocyklů. Vjezd do Černé hory byl v pohodě a na hranici vládl klídek. Cesta podél řeky Pivy, která je 34 kilometrů dlouhá a je jedna ze zdrojnic Drivy. Vyvěrá z pramene Sinjac v centrální části Černé Hora a teče severozápadním směrem. Na jejím horním toku se nachází Pivský Monastýr z 16. století. Piva teče přes náhorní plošinu Pivska Planina mezi vápencovými skalami a vytváří hluboký kaňon, u města Plužine byla na řece v roce 1975 vybudována přehrada Mratinje, s rozlohou 12,5 km² největší umělá vodní nádrž v Černé Hoře. U vesnice Ščepan Polje Piva překračuje státní hranici do Bosny a Hercegoviny, po půldruhém kilometru se spojuje s Tarou, přitékající zprava, a společně vytvářejí Drinu.V roce 2013 byl kaňon Pivy zařazen cestovatelským portálem Places To See In Your Lifetime mezi deset nejpůsobivějších kaňonů světa. Před městem Plužine opouštíme Pivu a skalní průrvou vjíždíme do cíle naší výpravy, Durmitorského národního parku. Počasí nám přeje a celou oblast projíždíme v pohodovém tempu za krásného počasí. V Pašina voda odbočujeme na jih směr Šavnik a dál Nikšić. Poslední zastávkou je Klášter Ostrog, klášter srbské pravoslavné církve, zasazený do skály nedaleko od Nikšiće v Černé Hoře. Zasvěcen je svatému Vasiliji Ostrožskému. Díky tomu, že je sevřen okolními skalami, je z něj velkolepý pohled na okolní nížinu Bjelopavlića. Dějiny kláštera zasahují až do 17. století. A jsme v cíli, překrásný hotel rodiny mého kamaráda je také posazen na skalním výběžku a je zde velká terasa, která poskytuje při konzumaci místních dobrot nádherný pohled do údolí a na západ slunce. Dnes poletový rozbor a následně vydatný spánek.
- den 329 Km
Svítání a východ slunce na Sokoline pod horami Prekornica je vždy zážitek a vyplatí se si přivstat. Ranním cílem je Boka Kotorská. Tentokrát ji pojedeme opačně tj. seshora. Výhledy, které se při sjíždění Kotorských serpentýn naskýtají jsou tak jedinečné, že mnohokrát zastavujeme a kocháme se opravdu nevšedními pohledy dolů. Boka Kotorská čili Kotorský záliv je největší přírodní záliv na jihu Jaderského moře a často bývá mylně považovaný za nejjižnější evropský fjord. V těchto místech však ledovec nikdy nebyl, jedná se pouze o zatopené ústí řeky. Pod hladinou jsou říční naplaveniny a zbytky někdejšího koryta. Projíždíme městem Kotor, a protože je čas na oběd, zastavujeme v místní restauraci Mystica. Úplně nás nenadchla, ale jsme tak trochu najedeni. Následuje super silnice nad Kotorským zálivem, přes Perast a Risan. Hranice zpět do Bosny překračujeme nedaleko města Trebinje. Míjíme vrchol Momka 1394 m nad.m. V dálce je vidět hornatina Vinduša. To už se blížíme k městu Mostar. Mostar je město v jižní části Bosny a Hercegoviny, kulturní a společenské centrum regionu Hercegovina, hlavní město Hercegovsko-neretvanského kantonu, a jedno z největších měst v zemi. Situováno je v údolí řeky Neretva, mezi horami Hum a Velež. Po rychlém ubytování v oblíbeném hotelu v centru vyrážíme do historické části města a na Starý most je to obloukový most ze 16. století přes řeku Neretvu v Bosně a Hercegovině, který spojuje dvě části Mostaru. Postaven byl během osmanské éry. Jeho celková délka činí 29 metrů, šířka 4 metry a nad řekou dosahuje výšky 24 metrů. Po kávě a pivu přichází na řadu bar. A to se nemělo stát Nápoje podávané místním „znalcem“ měli více než podezřelou barvu a taky tak chutnaly. Zahulíme Šíšu a pomalu chceme končit. Někteří silní jedinci však v baru zůstávají až do zavíračky. My však s vidinou zítřejšího dne jdeme na kutě.
- den 334 Km
Silní jednici mají krušné ráno? Nebo ne? Musím uznat, že to dali bez následků. Dnešní minimálně polovina cesty vede Dinárskými horami 2 694 m. nad.m Dinárské hory jsou složitě větvená soustava horských pohoří umístěných na severozápadě Balkánského poloostrova, mezi Panonskou pánví a Jaderským mořem. Název celá soustava získala podle jednoho z dílčích pásem – Dinara planiny. Z velké většiny se rozkládají na území bývalé Jugoslávie a také v Albánii. Po cestě se stavujeme na obědě u krásné Kristiány v restauraci Konoba Slapovi. Po obědě navštěvujeme Vodopád Pliva u města Jajce ve střední Bosně a Hercegovině, kde se řeka Pliva setkává s řekou Vrbas. Vodopád je velká opuka, známá také jako travertinová bariéra, tvořící přes 22 metrů kaskádu na řece Pliva, v úzké krasové zóně, která následuje po kurzu Plivy, zatažená do flyšové a vápencové kontaktní zóny. Dále zajímavé místo mlýnky, kde se musíme vyfotit. Vyjíždíme z hor a přes Banja Luka pokračujeme do Gradiška, kde překročíme hranice přes řeku Sávu. Sáva je řeka na rozmezí Balkánu a střední Evropy. Protéká Slovinskem, Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou a Srbskem, přičemž po významnou část toku tvoří státní hranici mezi Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou. Je pravým přítokem Dunaje, do kterého se vlévá v centru Bělehradu jako jeho nejvodnatější přítok. Cílem dnešního dne je městečko Pakrac. Po ubytování a sprše jdeme výjimečně na pivko.
- den 346 Km
Naším dopoledním cílem je Medvednica. Medvednica je malé pohoří ve středním Chorvatsku, severně od hlavního města Záhřebu. Pohoří zasahuje i přímo do centra hlavního města, je západo-východního tvaru, dlouhé asi 30 km. Nejvyšší horou zde je vrch Sljeme, kde jsou umístěné různé vysílače; na vrchol hory bylo možné do roku 2007 dostat se pomocí lanové dráhy. Prozatáčeli jsme tuto oblast s malou přestávkou na kávu. No stihli jsme to tak, tak. Po sjezdu z pohoří začíná zlobit počasí. Po chvilce už nezlobí, ale začíná to být na h… a jde na nás mordor. Rychlá dohoda o změně dnešní trasy, která měla vést Slovinským Pohorje a Rakouským Koralpe. Najíždíme na dálnici a pryč z toho mordoru. Cílem je hotel v Lannach, který je velmi vstřícný k nám motorkářům, slovenská servírka Sandra vše umocňuje ochotou a vzornou obsluhou. Jistě se sem zase vrátíme. Už pro ten pohár „horká láska“ dávám 5 z 5 hvězdiček. Večer byl o rekordu vypití lahviček jéégra. Bylo jich více než 60kousků. A protože ráno jsme měli být oslabeni o několik jezdců co spěchali za prací, museli jsme za to vzít. Stalo se…
- den 306 Km
Vyjíždíme za mlhy, ale jen krátce. Za chvilku silnice je, jak má být. Do Koflachu je to pohoda, pak začíná být mokro a bereme nepromoky. Cesta v dešti nebyla nic moc. Po cestě nás opouští několik jezdců a jedou rovnou do Čech. My pokračujeme přes Gleindalpe neboli Gleinalm je to široký horský hřeben ve rakouském Štýrsku. Nachází se severozápadně od jeho hlavního města Štýrský Hradec. Zaujímá plochu asi 50 × 30 kilometrů mezi hornickými městy Leoben a Köflach stejně jako Frohnleitenem a Knittelfeldem a patří k Lavanttalským Alpám, případně k pohoří Štýrské Předalpí, dále Niedere Tauern neboli Nízké Taury ty jsou významným pohořím Centrálních krystalických Alp. Z východu se připojují na Vysoké Taury. Horská skupina leží v Rakousku ve spolkových zemích Salcbursko a Štýrsko. V literatuře nejsou uváděny pouze jako jedno pohoří, ale pro svá specifika se člení na jednotlivé horské celky potom jedeme přes Eisenwurzen ten je součástí Kalkvoralpen v trojúhelníku Dolní Rakousko (Mostviertel), Horní Rakousko (Traunviertel) a Štýrsko (východní Horní Štýrsko), ohraničené řekami Steyr, Ybbs a Erlauf včetně jejich bočních údolí. Nacházejí se v Ybbstalských Alpách a Reichraminger Hintergebirge, na jihu se připojuje Hochschwab do Sscheibbs a dál do Ybbs an der Donau. Tady překračujeme Dunaj a již se lepší počasí. Přijíždíme na poslední hotel, kde se námi rozloučí další jezdec a pokračuje již za sucha dál. My se těšíme na večeři a pivko. Po krátkém povídání trochu unaveni jdeme spát.
- den 151 Km
Dnes končíme motovýlet, ale ještě se svezeme. Snídaně byla dobrá, tak jsme si udělali v žaludcích dobře. Vyjíždíme za sucha a jedeme Horním Rakouskem směr Hranice s naší republikou do Slavonic. Cesta je příjemná a ubíhá velmi rychle. Na hranicích jsme dopoledne, tady se loučíme s jezdcem, který pokračuje na východ. Zbyli jsme dva, a tak známou cestou vyrážíme do Jihlavy, kde je už opravdu konec tohoto motovýletu. Jak komentuje hlas z Mapy.cz „ho ho a jste v cíli“
Hodnocení nechám na jezdcích, za mě to bylo OK a ^všem děkuji za super ježdění a krásné moto chvíle.
Takže za rok v sedlech ahoj
Mirek