Švýcarsko cestování na motorkách do země helvétského kříže za horskými velikány

Švýcarsko, cestování na motorkách do země helvétského kříže za horskými velikány

Kühtai

Sedlo Kühtai je horský průsmyk v rakouských Alpách ve spolkové zemi Tyrolsko. Spojuje údolí řeky Ötz z Oetz s Gries im Sellrain. Cesta z Oetz je dlouhá 16 km a má sklon maximálně 16 procent. Tato strana je uzavřena pro kamionovou dopravu. Silnice z Gries im Sellrain je dlouhá 17 km a má také maximální sklon 16 procent

Nadmořská výška: 2 017 m

Průsmyk Stelivo

Průsmyk Stelivo je průsmyk ve skupině Ortles v italských Východních Alpách 200 m od hranice se Švýcarskem. Nachází se v nadmořské výšce 2758 m n. m., jedná se o nejvýše položené silniční sedlo ve Východních Alpách a druhé nejvyšší v Alpách; po jen o několik metrů vyšším Col de l’Iseran.

Nadmořská výška: 2 757 m

Bormio

Bormio je město a obec v italské provincii Sondrio v oblasti Lombardie. Leží nedaleko státní hranice se Švýcarskem v Italských Alpách. Je známé především jako lyžařské středisko, kromě toho se zde nacházejí také horké termální prameny soustředěné v lázních Bagni Vecchi, Bagni Nuovi a Terme di Bormio.

Nadmořská výška: 1 225 m

Livigno

Livigno je město v italské provincii Sondrio v oblasti Lombardie. Leží nedaleko státní hranice se Švýcarskem v Italských Alpách. Je známé především jako lyžařské středisko.

Údolí Livigno je známo od římské antiky, ale stálé osídlení získalo až ve středověku. Chudá zemědělsko-pastevecká obec byla odříznutá sněhem od světa po celou zimu. Teprve v roce 1952 byla vybudována silnice z Bormia. První dva lyžařské vleky byly zprovozněny roku 1959. V roce 1965 byl dán do provozu tunel Munt la Schera, který spojil Livigno se Švýcarskem a otevřel dveře turistům z celé Evropy. To prudce změnilo zemědělský charakter obce na turistický ruch. Roku 1966 zde bylo evidováno 6 hotelů a 2 vleky. V roce 2002 zde stálo již více než 100 hotelů a přes 900 apartmánů. Po roce 2000 se Livigno umísťuje na prvních místech v různých žebříčcích kvality evropských lyžařských areálů a tomu odpovídá vzrůstající bohatství obyvatel. V roce 1972 zde na lyžařské chatě Mottolino vznikl nápoj bombardino.

Albula Pass

Albula Pass je švýcarský horský průsmyk v kantonu Graubünden. Leží v srdci Albula Alp, na rozvodí mezi Albula, přítok Rýna a Ova d’Alvra, přítok Inn. S výhledem na průsmyk jsou pohoří Piz Üertsch a Crasta Mora. Průsmyk Albula je důležitou osou z centrálního Graubündenu do Engadinu.

Viamala

Jako Viamala nebo Via Mala se označuje dříve nechvalně známý, přibližně osmikilometrový úsek cesty podél Hinterrheinu mezi Thusis a Zillis-Reischen ve švýcarském kantonu Graubünden. Hluboce vyhloubená soutěska tvoří nejtěžší překážku na trase dolní silnice vedoucí z Churu do alpských průsmyků Splügenpass a San-Bernardino-

San – Bernardino – Pass

Průsmyk San Bernardino je horský průsmyk nacházející se ve švýcarském kantonu Graubünden s vrcholem o nadmořské výšce 2067 m n. m. Spojuje údolí Rheinwald na severní a Misox na jižní straně na hlavní silnici 13 a odděluje Adulské Alpy na západě od horské skupiny Tambo na východě. Vzdušná vzdálenost k úpatí průsmyku je čtyři kilometry do Hinterrheinu a 12 km do Mesocca.

Locarno

Lokalita byla obývána již v mladší době bronzové, asi od 14. století před naším letopočtem. Pozdější nálezy svědčí o nekropoli z doby laténské a římské říše. Od 9. století náleželo toto christianizované sídlo pod arcibiskupství v Miláně. V 11. století správu převzali biskupové z Como a vládnoucí rodina Orelli. Císař Fridrich I. Barbarossa Locarnu roku 1164 udělil tržní právo a roku 1186 městská privilegia. V roce 1342 Viscontiové dobyli a ovládli město. Roku 1503 dobyla město švýcarská jednotka Konfederace. Hrad však opět roku v 1513 ovládl fojt francouzského krále Ludvíka XII. Roku 1532 byly zbořeny městské hradby. Město pak až do roku 1798 řídily tři korporace: šlechta: (Capitanei dei Nobili), buržoazie: (Borghesi) a venkované (Terrieri).

Průsmyk san giacomo

Průsmyk znali již Římané, pravděpodobně pod názvem „Cunus Aureus“ – „zlatý vrchol“, pokud to neznamenalo Julierpass. Název Splügen prý pochází z latinského „specula“, což znamená „vyhlídka“, nebo z románského „Speluca“, „jeskyně“, a zřejmě se používalo i ve středověku. Na úkor Horní cesty přes Septimerpass, kterou prosazoval vlivný biskup z Churu, ztratila na významu i proto, že špatně udržovaná přístupová cesta k Hinterrheinu viditelně chátrala. Rokli a cestě se proto od 13. století říkalo Viamala („špatná cesta“) a teprve poté, co se heinzenberské obce Thusis, Masein a Cazis rozhodly v roce 1473 připravit „die richstrass und den waeg“, se cesta přes Splügen vyvinula v nejdůležitější graubündenskou tranzitní trasu a umožnila pravidelný „kurzovní provoz“, jako například poselstvo z Lindau.

Gotthardský průsmyk

Gotthardský průsmyk byl od středověku až do výstavby železničních a dálničních tunelů jednou z důležitých severojižních spojnic přes Alpy. Gotthardská osa je název pro dopravní osu, která je dodnes v Evropě důležitá a vede severojižním směrem přes nebo pod masivem Gotthard. Gotthardský průsmyk je jedním z přímých dopravních spojení přes centrální Alpy, které překonává pouze horský hřeben.

Sustenpass

Susten Pass je horský průsmyk ve švýcarských Alpách. Průsmyková silnice, postavená v letech 1938–1945, spojuje Innertkirchen v kantonu Bern s Wassen v kantonu Uri. Průsmyk protíná 300 metrů dlouhý tunel ve výšce 2 224 metrů.

Davos

Území Davosu zahrnuje většinu údolí řeky Landwasser a zasahuje přes dva kilometry za rozvodí do Prättigau u osady Davos Wolfgang (1 631 m). Osa údolí, vyznačená řekou, hlavní silnicí a železniční tratí, vede od severovýchodu k jihozápadu. Od Davosersee se zpočátku svažuje velmi mírně, jen necelých 60 metrů na délce osmi kilometrů. V tomto úseku přitékají zleva dvě boční údolí Flüela a Dischma, která umožňují přístup k přechodům vedoucím do Engadinu – Flüelapass a Scalettapass. Od soutoku s třetím bočním údolím Sertigtal, které je stejně jako výše zmíněná údolí dlouhé asi 10 km, se dno údolí zužuje a na zbývajících devíti kilometrech klesá o téměř 300 metrů až k bývalé hranici obce Felsenge Brombänz. Hluboce zaříznutá nejnižší část údolí se nazývá Zügenschlucht. Na druhé straně Zügenschluchtu se nachází místní část Wiesen, která od 1. ledna 2009 rovněž patří k Davosu.

Pevnost Franzensfeste/Fortezza

Pevnost Franzensfeste byla vybudována v letech 1833-1838 jako fortifikační uzávěr údolí, jímž vede silnice z Brixenu (Bressanone) přes Brennerský průsmyk do Innsbrucku. Skládá se ze tří výškově oddělených částí. Z dolní pevnosti (s velitelstvím a kasárnami posádky), střední pevnosti (s hlavními dělostřeleckými kasematami) a z horní pevnosti (citadely), kterou s ostatními částmi komplexu spojuje podzemní schodiště se 451 schody. V době svého vzniku byla největší fortifikační stavbou v Tyrolsku. Se vzrůstající účinností obléhacího dělostřelectva význam této monumentální pevnosti, postavené ze žulových kvádrů, pozvolna upadal. V roce 1867 byla její střední část přeťata drážním tělesem železniční trati Toblach-Brixen. Roku 1882 byla pevnost Franzensfeste překlasifikována na armádní skladiště. Na konci 1. světové války ji – bez jediného výstřelu – obsadila italská armáda.

Zell am See

Lázně Zell am See jsou hlavní město stejnojmenného okresu rakouské spolkové země Salcbursko. Žije zde přibližně 9 800^[1] obyvatel. Okresy se v Salcbursku hovorově nazývají také jako „Gaue“ a okresu Zell am See se říká „Pinzgau“. Na jihozápad od Zellského jezera leží letiště velmi oblíbené sportovními piloty a fanoušky kluzáků.

Zell am See je významné turistické centrum Rakouska, v zimě jsou v provozu lyžařská střediska Kaprun nebo Saalbach, v letních měsících pak cyklostezky, které se táhnou napříč celým regionem Taur.

a mnoho dalších míst, která při cestách uvidíte