Norsko – cesta na sever / Fjordy / západní pobřeží / Nordkapp /

Zažijte panenskou přírodu severu, pojeďte s námi do Norska

Znáte ten pocit, když sedíte v zimě doma za oknem, koukáte, jak se venku snáší sněhové vločky a přemýšlíte o tom, že už byste byli nejraději, aby ten bílý bordel zmizel a vy jste si sedli na svůj motocykl a vyrazili do dáli? Někam, kde se úplně odpoutáte od reality všedního života a v lůně panenské přírody se budete oddávat absolutnímu relaxu a odpočinku? Tak takhle jsem před lety jednou za tím oknem seděl já a přemýšlel, kam se letošní rok vydám na delší objevitelskou cestu na motorce.

Úplně čirou náhodou jsem na jednom nejmenovaném video-kanálu zahlédl krásně zfilmovanou cestu mezi dvěma norskými vesnicemi, a i díky mé lásce ke Skandinávii a severským zemím bylo rozhodnuto. Pojedu do Norska.

Má první návštěva této pozoruhodné a nádherné země, obývané srdečnými seveřany, mě tak nadchla, že jsem kouzlu severských zemí (zejména Norska) naprosto propadl. Po mém prvním návratu z Norska jsem dva měsíce chodil mezi lidmi a lidé kolem mě se mě ptali, co mi je, a v tu chvíli mi došlo, jak moc nízce si tady všichni žijeme. Ten nádherný pocit uvolnění a pochopení přeji zažít Vám všem a pokusím se Vám ho co nejlépe přiblížit a ještě lépe, zažít s námi na cestách.

Asi nemá cenu podrobně popisovat krásu severských fjordů, hučení vodopádů, nádherný lesk jezer a ledovcových jezírek, hor i lesů, to vše se můžete dočíst v každém průvodci nebo cestopisném filmu. To vše k Norsku samozřejmě neodmyslitelně patří, ale dalším důležitým aspektem je vidět a zažít něco, co není běžně v popisu všech cestovních kanceláří a agentur, a to je prozkoumání neprozkoumaných a neprojetých cest, dobrodružné zážitky s bezvadnou partou lidí, vidět nádherné dech beroucí scenérie, koupat se ve vodopádech nebo ledovcových jezírkách, ubytovat se v pravé norské chatce po dni v sedle vašeho stroje a příjemně unaveni si popovídat u dobrého jídla či sklenky dobrého pití s přáteli, se kterými jste tento krásně prožitý den sdíleli.

Stručný výtah této cesty na vašich motorkách, kterou pro vás máme na rok 2025

Ivalo

Na samotném severu Finska se v oblasti východního Laponska rozkládá tři a půl tisícové městečko Ivalo, které i když není turistickou destinací, nabízí řadu obchodů, služeb a má dokonce i letiště. Je spíše jen jakousi základnou pro přijíždějící skupinky turistů, kteří se z něj vydávají dále za poznáním krás Laponska.

Ivalo se vyznačuje ojedinělou činností a tou je rýžování zlata. Je to nejbližší „velké město“ pro poustevníky, kteří trávili svůj čas rýžováním zlata v řece Ivalojoki. Hotel Kultahippu je místem, kde se všechno zlato zpeněžovalo na alkohol.

Rád bych Vás tedy touto cestou pozval na dobrodružný výlet do severských krajin a objevování i méně známých severských památek, zajímavostí, zvyklostí a přírody. Pojďte a zažijte s námi týden bílých nocí, kdy nebudete chtít večer slézt ze své motorky.

Oulu

Náš výlet začneme v Oulu. Oulu je finský severní poklad, kde se snoubí tradice s moderní technologií. Toto malebné město na břehu Botnického zálivu nabízí nádherné parky a zelené plochy pro relaxaci i sportovní aktivity. Navštivte historický tržní prostor Kauppatori s útulnými kavárnami a tradičními finskými produkty. Projděte se po malebných kamenných uličkách starého města a obdivujte středověkou architekturu. V zimě zažijte famózní sněhový zámek Lumilinna nebo vydejte na vzrušující pozorování polární záře.

Severní Norsko

Severní Norsko se rozkládá od idylických ostrůvků na pobřeží Helgelandkysten až po mys Nordkinn (opravdu to není překlep, my sice navštívíme Norkapp, nicméně nejsevernějším místem Norska a Evropy opravdu není turistický Nordkapp, ale méně známý mys Nordkinn). Jeho území pokrývá více než třetinu celého pevninského Norska. Přesto je tento region nejméně zalidněný. Severní Norsko je díky svému relativně teplému klimatu, které má na svědomí teplý Golfský proud, ale osídleno už tisíce let. Kromě norského obyvatelstva zde žije i Sámská menšina, která byla norskou vládou řadu let utlačována. Sámové se po staletí živili rybolovem, lovem pro kožešiny a chovem ovcí. Známí jsou ale především pro svůj kočovný chov sobů, kterých můžete v severním Norsku spatřit stovky. V závislosti na termínu vaší cesty můžete na severu Norska zažít dva odlišné, avšak stejně fascinující jevy. Během léta lze nad linií polárního kruhu pozorovat půlnoční Slunce, které ani v nočních hodinách nezapadne za horizont. Od konce srpna/začátku září do začátku dubna je naopak možné spatřit na obloze tancující polární záři, což je snem mnoha cestovatelů a hlavním magnetem, který přitahuje turisty během zimních měsíců.

Nordkapp

Pro mnoho cestovatelů je Nordkapp symbolickým zakončením cesty na sever. Nordkapp je totiž mylně považovaný za nejsevernější místo Norska a celé Evropy. Pravda je ale trochu jinde. Nordkapp je nejsevernějším místem, kam můžete dojet po silnici.

Ten nejvíc nejsevernější bod se nachází o kousek dál na mysu Knivskjelloden, kam musíte pěšky a je to trochu antiklimatické, protože zatímco na Nordkappu se můžete vyfotit u sochy globu, na Knivskjelloden není níc, co by označovalo, že jste dobyli nejsevernější místo Evropy.

A když budeme chtít být hodně důslední, tak Knivskjelloden a Nordkapp leží na ostrově a nejsevernějším místem pevniny by tak měl být poloostrov Nordkinn, který se nachází nějakých šedesát kilometrů východněji.

Tromso

Tromsø, přezdívané “Paříž severu” nebo “brána Arktidy”, je největší městem v severním Norsku. Větší část města leží na ostrově Tromsøya, menší pak na norské pevnině. Obě části spojuje ikonický obloukový most. Tromsø bývala tradičně spíše letní destinace, ale s rozmachem turismu spojeného s polární září se situace obrátila a Tromsø se před pár lety stalo jednou z nejnavštěvovanějších zimních destinací.

Kromě tours za polární září můžete v zimě v Tromsø vyzkoušet i jízdu se psím spřežením, navštívit sobí farmu a dozvědět se více o Sámské kultuře nebo vyrazit na velrybí safari. Pozor, velryby do okolí Tromsø připlouvají pouze v období od začátku listopadu do konce ledna. V Tromsø se také nachází známá Arktická katedrála. Zde nás čekají dvě noci.

Senja

O něco méně známý, ale krásný je ostrov Senja, který jako první navštívíme při naší cestě z Tromsø. Podobně jako na Lofotách zde najdete dramatické fjordy s horami stoupajícími z moře. Turismus na Senje ještě není tak rozvinutý, takže na vás dýchne atmosféra, jakou jste mohli zažít na Lofotech před 15 lety.

Ostrov se ale postupně více a více otevírá turismu, čemuž pomohlo například to, že trajekt mezi ostrovy Senja a Kvaløy začal jezdit celoročně, a nejen v letní sezóně, jako je tomu u trajektu mezi Senjou a Vesterály. Nejikoničtější výhled na Senje je z pohled na horu Segla z vrcholku hory Hesten.

Vesterály

Souostroví Vesterály se nachází na sever od Lofot. Turisté toto souostroví často mylně považují za součást Lofot. Vesterály jsou známé především tím, že se zde dají celoročně pozorovat velryby.

Kromě velrybího safari (které se pokouším na náš výlet domluvit) jsou Vesterály krásným místem na horskou turistiku. Jeden z nejkrásnějších pohledů nabízí středně náročný výstup na Måtinden, odkud se vám naskytne výhled na ostré vrcholky hor vystupujících z moře, bílé písečné pláže a nekonečné moře.

Lofoty

Mezi největší turistické magnety severního Norska patří souostroví Lofoty. Při pohledu na snímky z Lofot není nutné přemýšlet, co sem turisty táhne. Z temně zbarvených mořských vod, jejichž břehy jsou lemovány malebnými rybářskými vesničkami, se zde tyčí vysoké rozeklané štíty hor. Navštívíme zde nejen Henningsvær a jeho fotbalové hřiště na malém kamenném, ostrůvku, ale také vikingské muzeum, pohádkovou rybářskou vesničku Nusfjord, jednu z nejkrásnějších písečných pláží světa či městečko s nejkratším názvem na světě. Pro ty, co holdují pěší turistice, je možnost výletu – krátké túry přímo nad naším ubytováním na horu Reinebringen, odkud jsou jedny z nejúchvatnějších výhledů na Lofoty. Bydlet budeme dvě noci v klasických Rorbu – rybářských chatkách na kůlech nad mořem

Bodo a Malstrom

Po přeplutí z Moskenes do Bodo nás čeká návštěva přírodního úkazu, nad kterým zaplesá srdce nejednoho čtenáře dobrodružných knih. Mnoho z nás má určitě v paměti památnou scénu z románu Julesa Verna Dvacet tisíc mil pod mořem. Profesor Aronnax a jeho společníci se ke konci svých dobrodružství dávají na útěk ze svého vězení, ponorky Nautilus. Až po nalodění do záchranného člunu si ale uvědomují, že ponorka vplula do obřího mořského víru, Malströmu, u norských Lofot. Přesto se jim podaří přežít a dosáhnout pobřeží, zatímco Nautilus pod velením nevyzpytatelného kapitána Nema jde zdánlivě ke dnu…no a návštěvu tohoto vodního úkazu máme na našem výletě naplánovanou právě cestou z Bodo, stejně tak i Saltstraumenu, takže je se opravdu na co těšit. Moskstraumen se nachází mezi lofotskými ostrovy Mosken a Moskenesøya a je specifický tím, že se jako jeden z mála vírů formuje na otevřeném moři. To je zapříčiněno specifickým tvarem zdejšího mořského dna a silným vlnobitím. Moskstraumen vytváří víry o průměru až padesát metrů a hloubce jednoho metru, které i dnes představují jisté nebezpečí pro rybářské lodě. Literární představa obřího víru polykajícího i velká plavidla je však poněkud přehnaná. Saltstraumenem, tři kilometry dlouhým a 150 metrů širokým průplavem proteče každých šest hodin 400 milionů kubických metrů vody a je to nejsilnější vodní vír na světě. Jako výsledek se zde pak formují víry s průměrem deseti metrů a hloubkou až pěti metrů, ve kterých voda proudí rychlostí až čtyřicet kilometrů v hodině.

Poté pojedeme malebným západním pobřežím středního Norska, a nakonec se naše cesta stočí přes švédský národní park zpět do Finska a po pobřeží Baltského moře zpět do Oulu, počátečního bodu našeho výletu.

Heddal stavkyrkje

Jeden z nejznámějších norských dřevěných sloupových kostelů Heddal stavkyrkje byl postaven již ve dvanáctém století a v současnosti se nachází na seznamu památek kulturního dědictví UNESCO.

Protože v době jeho vzniku nebylo v Norsku křesťanství ještě tolik rozšířené, rozhodli se jeho stavitelé použít k výzdobě i tradiční pohanské prvky, jakými jsou například dračí hlavy. Tímto činem chtěli zajistit, aby do kostela chodili i místní nekřesťané. Kostel je trojlodní stavový kostel a je největším norským stavovým kostelem. Byl postaven na začátku 13. století. Po reformaci byl kostel ve velmi špatném stavu a během let 1849–1851 došlo k jeho restaurování. Kostel se nachází hned u hlavního tahu z Osla na západní pobřeží, určitě se vyplatí u něj zastavit. Přes týden se co 30 minut pořádá prohlídka kostela s průvodcem, vstup je 30 norských korun. Asi 500 m od kostela je i moc pěkný skanzen.

Vesnička Rjukan a elektrárna Vemork

Kousek na severozápad od Notoddenu se nachází v hlubokém údolí vesnička Rjukan, ve které je zajímavostí, že je v údolí položena tak, že do ní díky strmosti okolních stěn téměř nesvítí slunce, a proto se obyvatelé rozhodli přivádět do ní sluneční světlo pomocí soustavy zrcadel na okolních vrcholkách hor. Jen kousek za Rjukanem, na konci údolí, je velmi stará vodní elektrárna Vemork. Byla dokončena v roce 1911 a do roku 1913 byla nejvýkonnější vodní elektrárna na světě. Výkonná elektrárna v odlehlé oblasti byla od roku 1934 využita pro energeticky náročnou výrobu těžké vody. Po vypuknutí druhé světové války se proto stala strategicky významná během závodu o výrobu jaderné zbraně. Po okupaci Norska vojsky nacistického Německa byly na Vemork organizovány sabotážní akce, zejména operace Telemark. Těžká voda se zde vyráběla do roku 1971. Později zde byla otevřena expozice industriálního muzea.

Vodopád Låtefossen

Vodopád Låtefossen najdete napravo při silnici č. 13, která vede z Roldalu do Oddy. Kousek před tím vlevo je o něco nižší vodopád Espelandsfossen. Tento vodopád patří mezi nejoblíbenější a nejnavštěvovanější vodopády v Norsku. Je vysoký 165 metrů. Zvláštností je to, že se skládá ze dvou samostatných proudů – oba vytékají z jezera Lotevatnet a až těsně před silnicí se spojují, aby se společně pod silnicí vlily do řeky Gronsdalslona, která se o pár kilometrů dál ve městě Odda (kde doporučujeme navštívit přístav s malebnými rybářskými lodičkami) vlévá do fjordu. Vzhledem k tomu, že jezero je napájeno z tajícího sněhu z národního parku Hardangervidda tak tento vodopád má vždy dostatek vody.

Odda

Odda je město na jihozápadě Norska. Rozkládá se podél celé řeky Opo, která na jihu města vytéká z jezera Sandvevatnet a na severu města se vlévá do fjordu Sorfjoden. Městečko se nachází přímo na konci tohoto fjordu. Přijedeme do něj po silnici č 13. Od r. 1913 byla Odda samostatnou obcí, od r.1964 k ní byla přiřazena řada menších obcí v okolí.

Z města je možno vyrážet na zajímavá místa – k vodopádu Latefossen, do národního parku Hardangervidda nebo Folgefonna nebo si udělat náročný výlet na Trolltungu. Ve městě je poměrně nezvykle dlouhý dřevěný kostel z r. 1870. Má 500 míst k sezení. Město má malebný malý přístav.

Vøringsfossen

Vøringsfossen je vodopád v Norsku na říčce Bjoreio v národním parku Hardangervidda. Vodopád stéká z náhorní plošiny do hluboce zaříznutého Måbødalen. Má výšku 182 m a je tak 83. nejvyšší v Norsku. Jedná se o kaskádovitý vodopád, nejvyšší stupeň má výšku 163 m. Je to jeden z nejznámějších (pokud ne úplně nejznámější) vodopádů v Norsku a nejnavštěvovanější přírodní atrakce v zemi.

Aurlandfjellet a Stegastein

Aurlandsfjellet National Tourist Route – scénická cesta vedoucí z Aurlandu do Laerdalu…buď můžete do Laerdalu jet tunelem dlouhým cca 25 km nebo přes krásnou dřevěnou vyhlídku Stegastein po zasněžených náhorních planinách s ledovcovými jezírky.

Sloupový kostel v Borgundu

Sloupový kostel v Borgundu je nejlépe dochovaný sloupový kostel v Norsku. Je umístěn v Borgundu u Laerdalu, Sogn og Fjordane a je zasvěcen svatému Ondřeji. Kostel byl postaven mezi lety 1180-1250. Je postaven výhradně ze dřeva. Uvnitř nejsou žádné lavičky, ozdoby nebo umělé osvětlení.

Kostel v Lomu

V centru města Lom se nachází roubený kostel, který byl postaven v 50. letech 12. století. Patří mezi jeden z největších dochovaných roubených kostelů v Norsku. Pro tyto kostely jsou charakteristické vyřezávané dračí hlavy, umístěné na štítech kostela. Věřilo se, že chrání město před zlem.

Do roku 1349 byl poutním kostelem. Tyto středověké poutě ukončila morová epidemie. První přestavba kostela je z r. 1608, kdy byla provedena přestavba kostela z katolického na luteránský.

Dalsnibba

Jeden z nejkrásnějších výhledů, který vám cestování Norskem připraví, je z vrcholu Dalsnibba tyčící se do výšky 1.476 metrů nad mořem. Od skutečného moře, konkrétně od hladiny Geirangerfjordu, se sem dostanete klikatícími se serpentýnami po 21 kilometrech za více než půlhodinku. Poslední úsek vás od horské boudy Djupvasshytta v nadmořské výšce 1.038 metrů povede mýtná silnice Nibbevegen přímo až k vyhlídce na samotném vrcholu Dalsnibba. Budete mít nezapomenutelné zážitky z pohledů na Geirangerfjord (na seznamu přírodních památek UNESCO), osvěžující horský vzduch, panoramata Jostedalsbreenu (největší evropský pevninský ledovec) a Jotunheimenu (s přezdívkou „Domov obrů“) a dovádění na zbytcích sněhových polí, které tu zůstávají až do konce července.

Geiranger fjord

Geiranger vás zaručeně ohromí svou krásou. I proto byl v roce 2005 zapsán na seznam světového přírodního dědictví UNESCO. Dostanete se k němu projetím Cesty orlů – trasy, která se vine po křivolakých serpentinách v horských úbočích. Okolní strmé kopce zdobí kaskádové vodopády. Jedním z nich je pozoruhodný vodopád Sedm sester. Samotný fjord měří 16 km a je 360 m hluboký. Na jednom jeho konci se nachází městečko Hellesylt a na druhém pak městečko Geiranger.

Trollstigen – Trolí stezka

Trolové – bájní severští skřítkové, kteří údajně obývají nedostupné kouty přírody, jsou oškliví a měli bychom se jich bát. Tak aspoň popisují tyhle postavičky místní pověsti. Strašidelné historky si ale turisté směřující za norskou přírodou nepřipouštějí. Statisíce jich každý rok projedou serpentiny Trolí stezky, nafotí i stovky snímků, nakoupí všemožné suvenýry s vyobrazeným trolem a spokojeně odjedou krájet další kilometry norských klikatých silnic. Trolům zůstala jen symbolická role a jméno, které si všichni návštěvníci dokonale pamatují – Trollstigen.

Za Trolí stezkou se vypravíme do západního Norska. Po osmi letech budování jí slavnostně otevřel král Haakon VII. 31. července 1936. Nahradila tak původní pěší stezku Kløvstien využívanou po staletí jako spojnici Sunnmøre a Raumadalen. Stezka je po rekonstrukci a označená jako pěší cesta.

Horská silnice je ale každoročně těžce zkoušena počasím. Před pár lety musela projít stavební úpravou, protože časté kamenové i sněhové závaly ohrožovaly provoz. Nejspodnější část je tak od roku 2005 o něco kratší, ale celkový počet 11 pověstných zatáček zůstal. Právě ty musíte zdolat cestou na vršek Stigrøra. Cestování doporučujeme hlavně koncem jara a začátkem léta (červen, červenec), kdy je na horách ještě dost sněhu a 180 metrů vysoký vodopád Stigfossen, kolem kterého se zatáčky

Trollstigen vinou jako had, je opravdu mohutný. Most přes něj bývá nejčastějším fotosuvenýrem z Trollstigen. Jen pozor na sprchu z vodopádu. 😉

Rampestreken

Turistická stezka na vyhlídkovou plošinu čnící z úbočí skalnaté hory a nabízející působivý výhled na vrcholky a fjordy nad Andalsnes.

Loen Skylift

Loen Skylift je lanovka v Loen v norském Strynu. Lanovka stoupá 1011 metrů na vrchol Mount Hoven nad Nordfjordem. Maximální rychlost je 7 metrů za sekundu. Se sklonem až 60 ° je to jeden z nejstrmějších na světě. Průměr je 45 °. Gondola je v nejvyšším bodě 170 metrů nad zemí.

Ledovec Briksdalbreen

Briksdalsbreen je jedním z nejdostupnějších a nejznámějších splazů ledovce Jostedalsbreen. Briksdalsbreen se nachází na území obce Stryn v kraji Vestland v Norsku. Ledovec leží na severní straně ledovce Jostedalsbreen v Briksdalen, který se nachází na konci údolí Oldedalen, asi 25 km jižně od vesnice Olden

Protentokrát vše přátelé…ale těšíme se s Vámi na příště…a ostatní spoustu drobností a zajímavostí po cestě se dozvíte od našeho průvodce!

Těší se na vás severský průvodce David & Thor.